Co je doopravdy reálná sebeobrana?

20.8.2011 // Petr Moučka

Co je reálná sebeobrana ?

Co je to vlastně ten “Komplexní systém reálné sebeobrany”? Tuto otázku slýcháme často – a je to vlastně pochopitelné. Náš systém je jedinečný – a je důležité vědět proč. Abychom mohli definovat, co je reálná sebeobrana, musíme nejprve říci, co jí není. V rámci České republiky, stejně jako ve světě, se můžeme setkat se čtyřmi základními kategoriemi. Každá nás připravuje na něco zcela jiného, a proto každá má i zcela odlišný časový horizont pro vlastní zvládnutí.

Jsou to:

• - bojová umění
• - bojové sporty
• - sebeobrana
• - reálná sebeobrana

Pokud je chceme porovnávat, je to jako srovnávat jablka s hruškami, ananasem a tenisovou raketou. Nicméně především pro zjednodušení laikům, kteří se v této oblasti příliš neorientují, Vám nabízíme následující text. Na úvod je též potřeba upozornit, že jednotlivé systémy se mezi sebou navzájem kombinují a prolínají a mají tedy přesah mezi sportem, uměním a sebeobranou (což značně komplikuje rozdělení). Nicméně nelze kombinovat prvky reálné a klasické sebeobrany (navzájem se totiž vylučují).

Bojová umění

Jde o systémy, které se věnují především duševnímu rozvoji. Akcent je kladen na precizní zvládnutí technik a sestav, ladnost pohybů a meditace. Důležitou roli hraje vnitřní otužování a disciplína. Cvičí se v kimonech a (často) na boso. Cvičným prostředím je tělocvična.

Trvá desítky let, než takovýto systém žák pojme. Málokdy dochází k cvičné konfrontaci s jiným studentem a ještě méně s jiným stylem.

Typickým příkladem je Aikido, Kung-fu, Tai-či atp.

Bojové sporty

Jde o systémy, které se věnují především kondičnímu rozvoji. Akcent je kladen na fyzickou kondici, předpokládá se “boj” v řádu minut a “utahání” soupeře. Důležitou roli hraje dosahování stupňů a titulů jako motivace pro cvičení. Cvičí se a bojuje podle pravidel. Objevují se zde předvídatelné kombinace typické pro daný styl.

Trvá měsíce až roky, než konkrétní styl, techniku a fyzickou kondici student pojme. Zpravidla se jedná o zapojení “pouze” určitých partii (jen boj rukama, nohama, nebo jen na zemi). Nikdy nedochází ke konfrontaci s jinými váhovými kategoriemi, větším počtem soupeřů, nebo napadením zbraní.

Typickým příkladem je Box, Thaiský Box, Karate, Judo, Takewon-do, ale i MMA.

Sebeobrana (klasická)

Jde o systémy, které vznikly jako odpověď na potřebu Armády, policie i veřejnosti jako rychleji naučitelné a kondičně méně náročné prostředky obrany jednotlivce. Často i jako modifikace bojových umění nebo sportů, které pro svou specifickou náročnost odrazovali “běžné” žáky nebo prostě nestačili na pouliční použití (například pro použití zbraní).

Bohužel tento přechod s sebou nesl i celou řadu problémů, kterých si klasická sebeobrana – více či méně nevšímá.

Výhody klasické sebeobrany jsou v tom, že už se zde objevuje několik akčních vzdáleností. Několik soupeřů. Zbraňové systémy (pro ochranu vůči nim, ale i použití pro vlastní obranu). U kvalitnějších provedení dokonce pravidelné modelové situace (projdi z bodů A do bodu B a cestou “eliminuj” agresory).

Nevýhody jsou ale zcela zásadní. Například:

• cvičí se v tělocvičně (tupá obdélníková, plně osvětlená místnost bez překážek)
• cvičí se v kimonu nebo jasně definovaném “cvičebním” oblečení (například triko a tepláky)
• často se pouze kopíruje trenér nebo sensei (označení z BS a BU :) ) a jeho preference k určitému způsobu boje (má dva metry, tak není divu, že nasadí páku i přes odpor – ale co ty holky, které cvičí?)
• nebere se v úvahu situace před a po vlastním boji (bezva že si vyhrál, ale vykrvácíš během několika desítek vteřin – “snad se s ním stihneš alespoň vyfotit :) “ )
• velký problém je přístup Instruktora (klanění se fotkám na zdi, i neomylnost jeho autority :) )
• rozlišuje se napadení se zbraní a bez :(
• nebere se v úvahu bio-mechanika (údery se nevedou do helem a údery končí mimo zásahovou zónu – tudíž nepředají energii a útočník se nehýbe – další údery ztrácí logiku)
• nebere se v úvahu reálná rychlost situace (statisticky končí smrtelné napadení do 4 vteřin)
• často se zapomíná na to, že útočník má i druhou ruku a vznikají nesmyslné páky na zbraň
• nereflektuje společenský vývoj a velké Asociace nedovolují modifikaci technik dle potřeb žáků (sebelepší instruktor je v podstatě odkázán na technické stupně na které musí žáky připravit a na techniky o kterých ví že pro ně nejsou vhodné)
• málo nebo vůbec nebere v potaz taktickou stránku věci a nutí žáky do insultačních řešení a často i do střetného boje (to nutně znamená větší riziko zranění a menší šanci na překvapení útočníka)
• málo nebo vůbec sleduje trendy v novém vybavení pro trénink (což přímo omezuje nebo ohrožuje realitu tréninku a chápání situace žáky a častěji přímo Instruktory)
• forma výuky = Řízená technika (vím jak budu napaden a vím jak se mám bránit)
• vzniká 150 způsobů obrany na 150 způsobů útoků
• velký problém je se to naučit a zapamatovat si všechny navazující kroky (trvá to dlouho a nesmím mezitím mít tréninkovou prodlevu – např. nemoc)
• přestává to fungovat při změně (nebo jiných preferencích) soupeře (jinak velký, silný, mrštný nebo zkušenosti odjinud)
• nutí mne to se soustředit na konkrétní reakce místo na to kde sem, kam potom poběžím, jak se ošetřím atd.

Trvá roky až desítky let než tento systém student pojme (a i potom je sám sobě nebezpečný, protože aplikuje špatné techniky a drily ve špatnou chvíli – bezmyšlenkovitě).

Typickým příkladem je Jiu-jitsu, Musado, Krav-maga.  

Reálná sebeobrana

Teď už asi začínáte rozumět tomu, že ne každá “reálná sebeobrana” je opravdu reálná a připravuje na skutečný konflikt. Na konflikt, kde budete pod opravdovým stresem a kde na situaci špatně uvidíte. Možná to bude v noci, možná budete mít v očích krev od rozraženého čela. Určitě špatně uslyšíte, možná od předchozích výstřelů a možná Vás někdo udeřil přes ucho a teď v něm píská. Rozhodně se budete bát, možná o sebe – možná o přítelkyni, která leží na zemi vedle Vás, krvácí – a nehýbe se! … pořád před Vámi ale stojí útočník s nožem a toho musíte vyřešit nejdříve.

Tomu také musí odpovídat trénink! Platí totiž, že čím více je trénink reálný, tím méně jste překvapeni situací, která bude následovat.

Řekněme si nyní, v čem my vidíme základní předpoklady reality cvičení v rámci systému SORUDO (v podstatě jde o pravý opak bodů u klasické sebeobrany):

• výcvik probíhá v reálném prostředí (parky, sklepy, podchody, zastávky, pronajaté bary)
• výcvik probíhá v reálném oblečení (takovém, jaké budete mít pravděpodobně na sobě)
• výcvik se soustředí na jednoduché a funkční techniky (bez závislosti na síle nebo obratnosti) s možností naučení v řádu hodin s okamžitým zastavovacím účinkem (vždy předpokládáme napadení nožem a skupinou – není čas zkoušet co bude fungovat)
• výcvik musí být veden s důrazem na okamžitou použitelnost (student chápe, proč co dělá, kde a jak by to použil a dokáže to aplikovat hned po lekci)
• výcvik nemá žádné technické stupně (na ulici buď přežiješ nebo ne), lišit se může pouze nadhledem na komplexnost a složitost situace a tudíž i rozsah optimálních řešení
• funkčnost výcviku je nezávislá na fyzické kondici (musí to fungovat, i když jsme unavení nebo zranění) bez ohledu na somatotyp, pohlaví nebo věk
• systém musí mít zdroje aktuálních informací pro možnost modifikace metodických principů (Probační a mediační služba, Justice, Policie)
• zároveň musí team tvořit externí odborníci pro možnost konzultací konkrétní problematiky (soudci trest. práva, forenzní patologové, členové speciálních jednotek, záchranáři …)
• výcvik chápe jinak reakční dobu a uvědomuje si, že situace se odehraje v řádu vteřin a proto se primárně boji (a možnosti zranění) vyhýbá !

S výše jmenovaným samozřejmě souvisí i metodické a pedagogické principy a zásady výuky a výcviku. Které posouvají celý edukační proces o stupeň výš a je tedy poměrně dost složité najít kvalitní systém s kvalitními Instrukory a správným přístupem ;)

Komplexní systém sebeobrany Vás zkrátka připraví na reálné situace ohrožení zdraví a života. Jednak jde o komplexní řešení (od komunikace až po první pomoc) a druhak jde o celkový rozvoj osobnosti (vůdčí schopnosti, pozitivní postoj, sebevědomí …)

Jste potom schopni opravdu využít veškerý svůj potenciál a zachránit život tomu, na kom Vám záleží – ať už jde o pouliční konflikt nebo třeba autonehodu…

Bc. Petr Moučka

SORUDO – Hlavní metodik a Šéf-instruktor pro Střední Evropu a Latinskou Ameriku

Konzultant Techod – výroba a inovace pomůcek pro trénink a aplikaci SORUDO

Řiditel Specod – vyhledávání a distribuce speciálního vybavení SORUDO