Pavel Houdek je čerstvým absolventem našeho rekvalifikačního kurzu Cvičitel sebeobrany. V jeho závěrečné práci velmi dobře popsal osobnosti reálné sebeobrany. Práce je tak dobrá, že bychom se s Vámi o ní chtěli podělit a proto jsme z ní vytvořili seriál který bude vycházet každý týden.
Jim Wagner bývá často označován za samotného zakladatele reálné sebeobrany. Ačkoliv nabízí a vyučuje různé kurzy, světu reálné sebeobrany přinesl především velké množství informací a teorie v oblasti přípravy na konflikt, zabezpečení, taktického chování a dalších „měkkých“ dovedností.
Jim Wagner se od mala věnoval různým bojovým sportům: cvičil Tae kwon Do, Jeet Kune Do, Karate, Judo, Čínský box, Wing-tsun, Kendo, Kick box, Řecko římský zápas, evropský šerm.. Ve své kariéře vsadil na ozbrojené složky; pracoval jako vězeňský dozorce, policista (od hlídky se posunul na člena SWAT teamu) a ozbrojený strážce letadel u Federal Air Marshals.
Vyučovat začal už ve svých osmnácti letech, kdy své spolužáky ze školy učil Jeet Kune Do a Wing-tsun. V roce 1985 začal učit své vlastní „smíšené bojové umění“ a konečně v roce 1991 otevřel svou školu sebeobrany. Poté, co skončil kariéru v ozbrojených složkách, se začal plně soustředit na trénování a začal vyučovat svůj vlastní systém pojmenovaný Reality-Based Personal Protection.
Jim Wagner vyučuje výhradně formou krátkých jednodenních kurzů a seminářů, které jsou zaměřeny na „přežití“ krizových situací – např. útoku nožem, při sražení na zem, útoku šíleného střelce atd. Jsou zpravidla rozděleny na teoretickou a praktickou část. V teorii se účastníkům dostává velké množství teoretických informací; pro ilustraci cituji pasáž o teorii útoků nožem z článku Martina Hradeckého o kurzu Knife Expert:
„Velmi zajímavé byly metody útoku s nožem používané v různých částech světa. Učili jsme se například techniky Filipínských bojových umění, styl boje s nožem používaný u Americké námořní pěchoty či u Apačských kmenů. Dále specifické útoky cikánů, Turků, Kolumbijců nebo Čečenců. Probírali jsme i dopodrobna útoky vězňů ve věznicích a nebo útoky členů různých gangů. Vysvětleny byly i útoky teroristů. Velká část byla věnována i ukázkám a vysvětlením, jak fungují různé zákeřné skryté zbraně. Další blok byl věnován technikám vrhání nožů. Poslední části tréninku byl nácvik armádních technik použití nože – likvidace stráže a nebo použití nasazeného bajonetu na útočné pušce.“
Ve svých dalších kurzech vyučuje Jim Wagner širokou škálu dovedností, které jistě patří do konceptu reálné sebeobrany z hlediska předcházení nebezpečí, k fyzickým technikám z bojových umění a sportů ale mají daleko: pohybu na ulici, překonávání překážek na útěku, zabezpečení domova, způsobu útěku před střílejícím útočníkem atd. Věnuje se i prvkům post-konfliktní fáze: první pomoci, taktického ústupu a dalším.
Vyučovány jsou i konkrétní techniky, které jsou v co možná největší míře zjednodušeny a zasazeny do reálných podmínek. Cvičí se v neupraveném cvičebním prostoru, mění se intenzita světla, na zemi jsou rozházeny překážky, účastníci cvičí v normálním oblečení a obutí a vše se podrobuje prověření v modelových situacích. Jim Wagner používá i moderní tréninkové pomůcky: množství chráničů, přilby, všemožné odražeče a lapy (dokonce i ve tvaru hlavy), tréninkové nože, ochranné obleky, Shocknife, BOB (Body Oponent Bag), plastové a airsoftové zbraně, barvící nože a divadelní krev.
Důraz na moderní tréninkové pomůcky zvyšující reálnost tréninku a co nejvyšší reálnost cvičebního prostředí je jedním z důvodů, proč Jima Wagnera označit jako průkopníka reálné sebeobrany a jednoho z lidí, který ji definoval. Přenesl nácvik sebeobrany pro reálné použití z tělocvičen a žíněnek do neupravených prostor s překážkami a studenty vysvlékl z kimon do normálního oblečení.
Dalším důvodem je jeho důraz na kontext a předcházení hrozbám, stejně tak jako na chování po vyřešení situace. Ve svých „deseti pravidlech boje,“ které definují jeho přístup k tréninku sebeobrany, to shrnuje tak, že je nutné „sledovat své okolí před útokem a mít i plán akce, zvládnout krizi a být připraven na události, které následují.“
Další pravidla desatera se věnují samotným fyzickým technikám: „Zjednodušuj: Dobrá polovina toho, co umíme, může být eliminována“ a „těžko na cvičišti – lehko na bojišti: Vždy během tréninku usiluj o stav blízký téměř úplnému vyčerpání.“ Co se týká přístupu k boji samotnému, ten se od ostatních instruktorů reálné sebeobrany nijak neliší a je veden v duchu maximální účinnosti: „během boje musíš myslet na to, abys udělal co nejvíce škody co nejrychleji a tím zahltil smysly protivníka a zastavil ho.“
Fyzické techniky Jima Wagnera jsou na reálnou sebeobranu možná až příliš ovlivněny jeho praxí v ozbrojených složkách a odcvičenými roky různých bojových umění, ale to není příliš podstatné. Ostatně, není na ně ani kladen takový důraz. Instruktoři si k Jimu Wagnerovi jezdí především pro informace a jeho specifické pojetí, přístup k tréninku a způsob výuky. Krásně to na jiném místě již citovaného článku vystihl Martin Hradecký: „Nelze říci, že vše co jsem na seminářích cvičil, bylo nové. Šlo spíše o nový pohled na metody výuky tak jak je má Jim zanesené do svého systému i samotný výklad Jima při výuce.“
Kontakt na Pavla je zde. Četli jste ostatní díly? 1. díl – Stručná historie reálné sebeobrany 2. díl – Tony Blauer (Kanada) 3. díl – Jeff Cooper (USA) 4. díl – Jim Wagner (USA) 5. díl – Lee Morrison (UK) 6. díl – Richard Grannon (UK) 7. díl – Peter Weckauf (Rakousko)