První pomoc pro 21 století.

Často se nás ptáte, v čem je vlastně naše pojetí první pomoci jiné. V následujícím článku najdete všechno, co jste kdy chtěli vědět o výuce první pomoci a báli jste se zeptat.

Jsem lékař a pracuji 10 let jako záchranář. Setkal jsem se s agenturou SORUDO, účastnil se jejích kurzů a doporučuji Vám: zúčastněte se jejich kurzu první pomoci. U výjezdů vídám, že lidé často zpanikaří – vy ale budete vědět, co udělat – a umět zasáhnout dříve, než přijede sanitka – jde hlavně o čas! A mimo jiné – některé prvky, které SORUDO používá ve výcviku, mě nenaučili ani na lékařské fakultě.

MUDr. Tomáš Vrbica, lékař RZS

Nejprve si pojďme ujasnit pojmy a fakta, kterými se dnes chceme především zabývat.

Začneme obligátním pojmem *”První pomoc”*. S tou máme zkušenost všichni.
Potkáváme ji už od základní školy, přes autoškolu, školení BOZP až po povinná školení pro vedoucí dětských táborů.

To by měla být dobrá zpráva, protože by potom každý z nás uměl bezpečně zachránit život v situacích, kdy je to potřeba. Pokud se však podíváme na statistky u dopravních nehod, zeptáme se ve svém okolí nebo se jenom poctivě zamyslíme sami nad sebou, musí nám být jasné, že takhle to ve skutečnosti nebývá. Projdeme si největší nedostatky, jaké na kurzech bývají bohužel až příliš často.

Zkusíme se na problém podívat podrobněji.

1) Obsah školení příliš rozsáhlý

Může se tak stát (a bohužel se také stává) že opravdu důležitým tématům (zástava krvácení, masáž srdce) se věnuje stejný nebo menší důraz a čas, jako tématům marginálním (úžeh, úpal, cizí předmět v oku)

Dochází potom k tomu, že účastník takového školení je zmatený a zahlcený spoustou informací, které ve skutečnosti nepotřebuje. (A pokud potřebuje, má šanci je dohledat v odborné literatuře, na internetu nebo získat po telefonu u odborníků.)

 2) Není kladen důraz na priority

Přednášejícím není jasně řečeno a vyjmenováno, co je nejdůležitější a v jakém pořadí je potřeba jednotlivé úkony udělat. Není určen postup u kterého je jasně řečeno : *Když uděláte toto, zachráníte život!*

 3) Přednášková forma výuky 

Převládá také klasická forma přednášky. Účastníci sedí v lavicích, pilně si zapisují ale mají minimální možnost vyzkoušet si vše prakticky. Výsledkem je sešit plný pouček k nabiflování, ale ne jistota v použití.

4) Příliš odborný výklad

Většina odborníků (lékaře nevyjímaje) mají tendence vysvětlovat vše obšírně, pomocí odborných výrazů (nejlépe latinských) a zabíhat do podrobností. I to bývá na škodu. Na zastavení krve, která stříká někomu z tepny nepotřebujete vědět, jak se to místo jmenuje a co přesně má být tou krví zásobováno. Potřebujete prostě vědět JAK to zastavit.
S tím souvisí i další problém – přednášející bývají odborníci, ale ne pedagogové, takže nejsou při nejlepší vůli schopni ony důležité informace předat.

 5) Zastaralé informace a materiál 

První pomoc se vyvíjí stejně jako jakákoliv jiná vědní disciplína.
Někteří přednášející jakoby to však nezaznamenali a dál učí to, co bylo aktuálního před 10 lety.
Je tady bohužel i rozdíl mezi civilním a vojenským pojetím první pomoci. Vzhledem ke geopolitické situaci jsou vojenští záchranáři nuceni dnes a denně řešit akutní stavy, dostávají k tomu ovšem nejmodernější vybavení. Každý, kdo jen trochu “přičichl” například k TCCC jistě potvrdí, že naprosto běžné armádní věci (C.A.T, SOFTT, či hemostatika) v civilu běžně nepotkáme.
Dalším problémem může být vybavení potřebné k danému výkonu a které člověk nemá běžně u sebe. To bývá problém u profesionálních lékařů.

6) Žádné modelové simulace

Tento bod nutně vyplývá z předcházejících, ale považujeme jej za tak důležitý, že jej zmíníme samostatně.
Kvalitně provedená modelová situace (Dobře zahrané role, smysluplně nastavený příběh, maskovaná zranění a umělá krev) dokáže přiblížit reálnou situaci, takže se nejlépe pozná, jak moc má účastník postupy “pod kůží” a nakolik je schopný je vykonávat, i když je pod stresem.
Odkryje tak mezery, které by v reálné situaci měly fatální dopady a dostane šanci si je lépe nacvičit.
Nemluvě o tom, že zážitek a hlavně pocit z dobře zvládnuté situace utkví účastníkovi na dlouho v paměti.

Shrnutí 

Jak je naším dobrým zvykem, po vyjmenování problémů a úskalí Vám nabídneme i řešení :-).

Co by měl podle nás obsahovat dobrý kurz první pomoci?

 1) Akutní medicína

Pojem který používáme pro soubor postupů, kterými zachráníte zraněnému člověku život. To jediné je důležité.

2) Zážitková forma výuky

Každý postup a každý používaný materiál musí učastníku “projít rukama”. Musí mít šanci a čas vše procvičit, nejlépe pomocí modelových situací.

3)Jednoduchá a srozumitelná teorie 

Pouze minimum teorie a jen takové, která je důležitá pro pochopení problému. To celé samozřejmě pomocí dobré metodiky a přátelským přístupem, který nesmí být povýšený.

4)Vybavení, které má smysl 

Vycházet z vybavení a předmětů, které u sebe účastník běžně nosí. Schopnost použít improvizované nástroje (např. škrtidla). Na druhou stranu chceme seznámit účastníka s nejmodernějším vybavením a rádi poradíme s minimálním vybavením lékárničky – ať už na cesty nebo domů.

5)Modelové situace 

Není lepší způsob, jak procvičit techniku a (což je nezanedbatelné) psychiku účastníka. Vše je bezpečné a přitom se blíží realitě…
Všechna tato pravidla samozřejmě důsledně dodržujeme – a i proto si za svými kurzy stojíme.