Mexico City – Den 6. (23.10.)

Dnes máme na programu druhý kurz pro skupinu elitních bodyguardů – kurz teleskopu, navazující na včerejší obranu proti noži. Poučeni ze včerejšího mexického time-managementu jsme klukům dali start kurzu na 9:00, ale my jsme z hotelu vyjížděli v 9:30, abychom v 10:00 mohli začít – i tak jsme ještě na pár opozdilců museli čekat.

Než se pustím do popisování kurzu, ještě jsem si vzpomněl na pár zážitků ze včerejšího dne, o které bych se rád podělil.

Konečně jsme zažili nefalšovaný pocit mexických chodců, když jsme museli přejít 2 rušné křižovatky v dopravní špičce – z každého směru ve 4 až 5ti proudech jezdila auta, na semafory vůbec nereagují a tak přecházení vypadalo jako ve staré Atari hře Frogger, kdy se žabák snaží přehopsat několikaproudou silnici, aniž by ho něco smázlo. Řidiči nějaké chodce vůbec neřeší a tak ani nezpomalují – řídí se pouze heslem “Chodec není sebevrah”.

Další skvělý zážitek typu “Welcome to Mexico” se mi stal při obědové pauze, kdy jsem se vydal jen na roh vedle tělocvičny do sámošky pro pití.. Navzdory doporučením “Nikdy nikam nechoďte sami” a “Hlavně co nejmíň vyčnívejte” jsem se vydal sám – přeci to bylo jen o barák vedle, ve stejné ulici.. a holohlavý, o hlavu větší, než všichni kolem, a na tričku pistoli a nůž.. Když jsem stál u pokladny, upoutal jsem pozornost místní bezpečnostní služby, která přijela s transportem peněz. Při odchodu mi zastoupil cestu jeden hlídač s nataženým revolverem v ruce a s prstem na spoušti a strašně mi chtěl něco vyprávět.. Tentokrát mi vyšlo hrát blbýho a proklouznul jsem kolem něj a rychle jsem spěchal zpátky.

Dnešní kurz byl pro stejnou skupinu jako včera – jsou to strašně fajn kluci a kdybysme s nima mohli cvičit každý den do našeho odjezdu, byl bych naprosto happy 🙂 Narazili jsme pouze na jeden, zřejmě kulturní, rozdíl – a to když několikrát dostali zadání, že na kurz teleskopu si mají přinýst vlastní teleskop (mimo jiné ho každý z nich má jako součást výzbroje pro jejich práci) a měli ho pouze 2 kluci z 18ti – a vůbec jim to nepřišlo divný.

Nejvíc z celého dne se mi líbila situace, kdy jsme jim dávali fakt pořádně zabrat, abysme zjistili, co v nich je, a bylo na nich fakt vidět, že už nemůžou – tak jeden z nich zařval na celou tělocvičnu otázku “Chcete odpočívat?” “NE!” zahřmělo sborově od všech ostatních. “Jste unavení?” opět zahřmělo “NE!” “Chcete skončit?” opět tělocvičnou otřáslo “NE!”. Jako by jim to vlilo novou krev do žil, okamžitě začali makat na 100%. Úžasný, co dokáže psychika a podpora ostatních.

Až o přestávce jsme se dozvěděli, že mají takové pravidlo, když někdo nezakřičí “Ne”, tak musí 2 hodiny v kuse klikovat. Opravdu jiná kultura…:) Ale očividně jim to funguje.

Celý kurz byl pořádně našlapaný, rovnou se dostali i k technikám z vyšších levelů, protože byli fakt šikovní. Chtěli jet pořád a stále zkoušet a učit se. Nikoho jsme nemuseli přemlouvat, aby něco dělal.. spíš, aby si dali taky pauzu. Zároveň se projevila jejich schopnost improvizace – když jim chyběli tréninkové nože, tak aby mohli cvičit, popadli, co našli – v tomto případě našli pouze plastovou vodovodní trubku i s kohoutkem, a s naprosto kamennou tváří ji kolegovi drželi pod krkem se slovy, že mu uříznou hlavu.

Na konci kurzu jsme slyšeli samou chválu nejen na systém, ale i na způsob, jakým ho učíme. Následovala opět půlhodinka focení se všema účastníkama a rozloučili jsme se. Zpětné vazby máme natočené a můžete se na ně těšit na videu.

Po skončení jsme jeli v Mexiku do americké restaurace s čínským jídlem. Vidět mexičany v čínských róbách a čepičkách je opravdu zážitek. A vaří taky skvěle.

Nicméně den nám už končí a jdeme odpočívat před další sérií kurzů, která nám začne už za pár hodin. A tentokrát se přesuneme do Centro Ceremonial Otomí, kde v obrovské nadmořské výšce budeme pod dozorem 45 ohromných soch strážců cvičit. Strašně moc se na to těším.

V.