“Musím trénovat roky, abych se ubránil!”

“ Jak vypadá reálná příprava ?”

Toto je jeden z nejčastějších a nejvíce rozšířených mýtů. Jeho kořeny jsou dány jednak zkušeností se vzděláváním, ale i dogmaty ohledně toho, co je vlastně sebeobrana, a jak takový trénink vypadá.

V první řadě je dobré si uvědomit, že za sebeobranu se laiky považují veškeré bojové disciplíny, ale to není tak úplně pravda. Jasně, že i bojová umění Vás na konflikt připraví lépe než třeba volejbal, ale zase ne o tak moc.

Známe čtyři základní kategorie – jsou to bojová umění, bojové sporty, klasická sebeobrana a reálná sebeobrana. Každá z nich Vás připravuje na jiná pravidla, jiný kontext a v jiném časovém rozsahu.

Bojová umění jsou především o duševní cestě a trvá desítky let je nějak pojmout … jejich trénink ale neodpovídá rychlosti a brutalitě ulice (i lektoři s 30letou praxí se pak neubrání noži). Bojové sporty jsou hlavně o kondici a fair-play, trvá měsíce je pojmout … ale na ulici jsou i olympionici smrtelně překvapeni tím, že na ně někdo vyndá nůž nebo bojuje nefér. Klasická sebeobrana již bere v potaz zbraně, skupinu i různé váhové kategorie, trvá měsíce až roky ji pojmout … ale trénink a techniky bývají překombinované (máte 150 druhů napadení na 150 druhů obrany) a předchozí techniky museli zafungovat, aby na ně další v sérii mohli navázat. Málo se bere v potaz možnost vyhnout se boji verbální sebeobranou (netrénuje se to) a techniky nesmyslně končí tím, že někomu, kdo už nebojuje, dupnete na hlavu. Velmi málo se pracuje v kontextu celé situace, aby ji žák dobře pochopil (málo se říká, proč dělá to, co dělá, a kdy to je vhodné, a kdy ne). Reálná sebeobrana je jiná, měla by být naučitelná v řádu hodin – max. desítek hodin (pro lidi s menší chápavostí těla), měla by učit jednu techniku, a tu universálně aplikovat na více typů napadení (často se pracuje s hrubou motorikou), měla by fungovat i lidem bez kondice a síly, a především by měla být snadno zapamatovatelná (i pomocí mnemotechniky a zjednodušeného výkladu).

Může se stát, že i nešikovný styl boje, dobře učí dobrý trenér (milá atmosféra, chuť předávat, bezpečné prostředí), a to pak o to více mate studenty, kteří věří, že se připravují na reálné konflikty na ulici. Kvalitu tréninku / klubu, poznáte hlavně v ochotě instruktora odpovídat na dotazy typu, a co když … (bude mít nůž, bude jich víc, nezafunguje to atp.) Dále rychle rozeznáte kvalitní přípravu množstvím modelových situací (min. jedna za seminář), které jsou reálně načasované (nikdo nečeká, aby Vás mohl napadnout) a simulují i stres (jak vypadá dobrá modelová situace, si řekneme jindy). Hodně řekne i kvalita vybavení (masky jsou samozřejmostí, ale hodně udělají bezpečné elektrické nože Shocknife či realistické tréninkové teleskopy BlueButton nebo FX zbraně).

Shrnuto – v tradičních stylech opravdu trénuješ roky, aby si na ulici předvedl alespoň něco, a snad u toho neumřel. Bohužel takovýchto klubů je většina, a proto se může snadno zdát, že to ani jinak dělat nejde. Proto je klíčové, vybrat si správně styl – vyzkoušet jich více, a vědět přesně, na jaké situace mne mají připravit.

Neváhejte a přijďte se naučit, jak se bránit chytře! Pro začátek doporučujeme například náš  Minikurz sebeobrany pro muže nebo Minikurz sebeobrany pro ženy  🙂

Jakékoliv dotazy Vám rádi zodpovíme na našem  facebooku.  Označte naší stránku na FB jako „to se mi líbí“ ať vám neuteče příští článek 🙂

Těšíme se na Vás na našich kurzech!