Odzbrojení společnosti sníží kriminalitu č.11/12

194x

Aktuálně za nás další mýtus popsal a zpracoval jeden náš nadšený klient z kurzů sebeobrany a jeho práce je natolik dobrá, že jsme se ji rozhodli s jeho dovolením zveřejnit jako jeden z našich mýtů v sebeobraně.

Bylo nám jí také líto zkracovat, proto Vás čeká 12 dílů, které Vám mohou otevřít oči, pokud věříte, že odzbrojení společnosti je cesta ke zvýšení bezpečnosti. 🙂

…¨

Zbraně a EU

 

Jen těžko si lze představit v dnešní situaci něco více absurdního, než je aktuální snaha Evropské unie odzbrojit všechny její občany.

Po měsících bezobsažných diskuzí, představila Evropská komise konkrétní plán „zajištění bezpečnosti“. Nejedná se však ani o jasná opatření na obranu hranic nebo konkrétní akci proti teroristům, integraci imigrantů, boj proti nelegálním zbraním či posílení zpravodajských služeb. Komise totiž navrhla bezprecedentní omezení prodeje a držení zbraní v EU, tedy omezení svobod a práv svých zákona dbalých vlastních občanů.

Oficiálním důvodem tohoto návrhu je reakce na teroristický útok na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo. Vzhledem k tomu, že tento návrh byl představen 3 dny po tomto útoku, lze oprávněně předpokládat, že tento incident sloužil pouze jako záminka k oprášení návrhu Cecilie Malmström z roku 2013. Ten mimo jiné obsahoval i povinnost odevzdávat všechny zbraně do centrálně spravovaných trezorů.

 

Uvedený návrh Evropské komise je navíc zpracován s jen těžko pochopitelným diletantizmem.

Jako příklad lze uvést prohlášení Eurokomisařky Věry Jourové (ANO), že „Návrh zakazuje jen „útočné pušky s kadencí 800 ran za minutu. Je třeba zákaz všech  poloautomatických zbraní. Na obranu domu nebo osoby nebo lov nepotřebuje nikdo automat pálící stovky projektilů za minutu. Pro civilní užití upravená US vojenská puška M16 AR-15 umí 800 střel za minutu, omezuje to samozřejmě počet nábojů v zásobníku, ale stejně jde o kulomet. To je ryze útočná zbraň, jež by měla být striktně ve vlastnictví státních represívních složek, a to i ve formě deaktivované. Samonabíjecí pušky jsou z definice útočnou, ne obrannou zbraní. O zákazu běžných palných zbraní není řeč.“

Již z tohoto prohlášení je patrné, tato komise rozhoduje o omezení občanských svobod půl miliardy svých občanů, aniž by o problematice cokoliv věděla.

Samočinné zbraně jsou již od roku 1991, kdy EU sepsala první závaznou Směrnici o zbraních, přísně zakázané, ačkoli to řada europoslanců neví.

Samonabíjecí zbraní jsou například všechny pistole, či mnohé lovecké a sportovní zbraně.

 

Komise tvrdí, že nechce zakázat „všechny“ zbraně, jenom ty „hrozně nebezpečné“.

V bodě 7. se doslova zakazují všechny zbraně, které „připomínají“ („resemble“, dle oficiálního českého unijního překladu „vypadají jako“) zbraně automatické. A odborníci se právem obávají, že pod tuto „definici“ se schová 99 % všech samonabíjecích zbraní.

Kdo a jak však bude určovat míru „podobání se“? Téměř ke každé pušce a pistoli totiž existuje nějaká automatická varianta.

V praxi by to znamenalo odzbrojení například Českého mistra světa v praktické střelbě, nebo všech členů městské policie.

Nezanedbatelným faktem pro obranyschopnost ČR je i skutečnost, že v civilním držení se u nás nachází cca. 50 000 samonabíjecích pušek. To znamená, že Česká republika má v případě nutnosti k dispozici zhruba stejný počet zákona dbalých a mnohdy kvalitně vycvičených lidí v ovládání vojenské zbraně.

 

Zakazovat zbraně na základě těžko definovatelné vzhledové podobnosti, která nijak nesouvisí s výkonem nebo kadencí zbraně, by bylo stejně logické jako zákon o tom, že k řízení čtyřdveřového vozidla Škoda Citigo je třeba řidičský průkaz, zatímco pro dvoudvéřovou verzi nikoliv.

 

Návrh Evropské komise jde však ještě dále. Jeho snahou je zakázat výrobu všech automatických zbraní soukromými subjekty. Z 28 států EU se dnes vyrábí tyto zbraně ve 14 z nich.  EU předpokládá vlastnictví a výrobu těchto zbraní pouze v rukou státu. Položme si však otázku, jak dnes jednotlivé státy své zbraně získávají? Nakupují je od civilních výrobců. V celé EU dnes není jediná z těchto zbrojovek ve vlastnictví státu!

Nejen, že by takovýto zákaz rapidně snížil samostatnost a obranyschopnost státu, ale měl by i další následky. Vždyť jen v případě České zbrojovky jde o odvody státu ve výši 770 mil. Kč a práci pro cca. 20 000 zaměstnanců  jednotlivých subdodavatelů.

 

V případě zákazu však zbrojní průmysl nevymizí. Pouze se přesune jinam. V této souvislosti je nejčastěji zvažován Balkán, Ukrajina a Bělorusko. Opravdu mají tyto regiony funkčnější systém kontroly pohybu zbraní než ty stávající a jsou politicky stabilní?

 

Kromě výboru IMCO, který má v přípravě návrhu hlavní slovo, se na něm podílí i některé další výbory. Prvním je Evropský hospodářský a sociální výbor (EESC), který návrh komise v zásadě uvítal a kritizoval pouze to, že komise není ve svých plánech na omezení zbraní více ambiciózní, protože v posledních deseti letech podle něj bylo v Evropské unii spácháno legálně drženou zbraní přes 63 000 vražd. Toto číslo však velmi výrazně překračuje celkový počet vražd v celé EU!

Druhým výborem je Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, který požaduje návrh doplnit tak, aby navádění k porušení směrnice bylo stíháno jako trestný čin a  psychologické vyšetření, s výslovně zavedenou neodpovědností lékaře, bylo povinné.

Jen pomyslnou třešničkou na dortu je pak oficiální moto tohoto návrhu „Zbraně patří jen do rukou vojáků a policie“. Jeho autorem je totiž Říšský vůdce SS Heinrich Himmler.

Pokud se optimistický čtenář domnívá, že „takovýto nesmysl“ nemůže být schválen, rád bych připomněl aktuální zákon ve Velké Británii, podle kterého podléhá povolení i velká část airsoftových zbraní vystřelující plastové kuličky o hmotnosti 0,2g.

Při jeho zpracování sice vláda vyhlásila „veřejné konzultace“, zároveň však dala jasně najevo, že jejich účelem není diskuse o tom, zda má být zákon schválen v navržené podobě, protože o tom již rozhodla. Proti návrhu bylo 87% hlasů. Je toto ještě „vláda lidu“?