Navazujeme na naše oblíbené mýty v sebeobraně. Seriál na Playtváku skončil a budeme si nyní opět číst. 🙂

Aktuálně za nás další mýtus popsal a zpracoval jeden náš nadšený klient z kurzů sebeobrany a jeho práce je natolik dobrá, že jsme se ji rozhodli s jeho dovolením zveřejnit jako jeden z našich mýtů v sebeobraně.

Bylo nám jí také líto zkracovat, proto Vás čeká 12 dílů, které Vám mohou otevřít oči, pokud věříte, že odzbrojení společnosti je cesta ke zvýšení bezpečnosti. 🙂

Jsme ti poslední (velmi obrazně řečeno), kteří by podněcovali lidi k nošení zbraní, nicméně odzbrojení bychom jako aktivní střelci také neuvítali.

Ale nyní už druhému dílu samotné práce, kterou ponecháváme bez úprav v původním znění.

 

„Mnoho zbraní = mnoho trestných činů = mnoho vražd“

 Snad žádný z mýtů týkajících se zbraní, není tak rozšířený, jako tento. Ad absurdum by se snad dalo s tímto tvrzením i souhlasit. Co je ale zbraň?

Český zákon naprosto brilantně definuje zbraň jako „cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.“

Zbraní tak bezesporu byl Boeing 767, který teroristé použili při útoku na Světové obchodní centrum, zbraní byl nákladní automobil, pomocí něhož Olga Hepnarová usmrtila stejný počet osob jako střelec z Uherského brodu, zbraní je plyn, pomocí kterého vyhodil nájemník v Plzni dům do povětří. Zbraň je svícen, který cholerický manžel popadne v ložnici a umlátí jím manželku přistihnutou in flagranti. Zbraní je pes, kterého majitel poštve na jiného člověka. Zbraň je srolovaný časopis, kterým zasáhnete tracheu. Zbraní tak může být doslova vše.

Zakážeme tedy Boeingy, náklaďáky, plyn, svícny, psy a časopisy. A pak ještě všechno nářadí, nože, benzín, kamení, dráty, elektřinu, vodu, kyselinu a vůbec všechno, co se dá vzít do ruky?

Ty předměty jsou samy o sobě neškodné. Ba co neškodné, dokonce jsou užitečné. Škodlivé jsou jen tehdy, když je někdo zneužije.

 

Jenže zneužití zbraní, jsou v poměru k užití správnému v naprosté menšině.

Ročně se v USA v bazénech utopí řádově 100× více dětí, než se stane obětí nehody se zbraní. Přesto jsem, na rozdíl od snahy zakázat zbraně, nezaznamenal jediný pokus americké vlády tomu čelit. Například povinným oplocením domácích bazénů.

V tuto chvíli jistě zarytý pacifista namítne, že problémem jsou především zbraně střelné, protože ty jsou přeci dobré jen k vraždám a páchání trestné činnosti obecně.

V České republice je při vraždách použito především tzv. „ostatních předmětů“, tedy kladiva, šroubováku, kamene, různých násad apod. (cca. 42%). Na dalších příčkách jsou tzv. „ostatní vraždy“ (Zpravidla bez použití zbraní. Například rdoušení, topení, úder na Nervus vagus a mnohé další.) s cca. 29%, nože (cca. 12%) a nelegální zbraně (cca. 11%). Použití legální zbraně k vraždě je v ČR téměř raritní.

 

Obecně vzato, trestné činy páchané se zbraní, tvoří v celkovém úhrnu naprosto zanedbatelnou část. Drtivá většina z nich, je pak páchána s jinou zbraní než střelnou (dlouhodobě cca. 76%). Z trestných činů páchaných se zbraní střelnou (zpravidla „nebezpečné vyhrožování“ a „loupež“  je pak pouze cca. 10% pácháno se zbraní legální.

Prostým pohledem na dříve uvedený přehled (tabulka č. 1), dojdeme nevyhnutelně k závěru, že při rostoucím počtu střelných zbraní v české společnosti a při přibližně stejném počtu jejich držitelů, počet vražd a trestných činů obecně dlouhodobě klesá.

Jistě, tento pokles nemusí vůbec souviset s výskytem zbraní ve společnosti, ale např. s počtem minisukní, nebo fastfoodů. Těžko soudit. Každopádně rovnice více zbraní = více kriminality u nás podle dostupných údajů rozhodně neplatí.

 

A jak je tomu ve světě?

Není mi znám jediný stát, kde by odzbrojení obyvatelstva vedlo ke snížení kriminality.  Typickým příkladem mohou být Austrálie, Velká Británie či některé státy USA. Všude kde došlo k drastickému omezení legálních zbraní, neledoval prudký nárůst kriminality, neboť zločinci si mohly být naprosto jisti, že se jim nikdo nepostaví na odpor.

Ve velké Británii došlo do dvou let po zákazu zbraní k nárůstu násilných trestných činů s použitím nelegálních zbraní o 40% a tento trend stále pokračuje.

Dokonce i jeden z nejhlasitějších propagátorů britského zákazu zbraní, Ian Bell, měl tolik cti, že v roce 2007 v komentáři pro deník Scotland Sunday Herald veřejně přiznal, že „Zákazy zbraní naprosto selhaly“ a že představa, že zákaz zbraní sníží počet zločinů s nimi spáchaných, nefunguje.

Mimo jiné doslova napsal „Je jednoduché něco zakazovat zákona dbalým občanům. Zločinci se ovšem, jaksi z principu, o dobře míněné zákony moc nezajímají. Když se rozhodnou se ozbrojit, zatímco se zbytek společnosti odzbrojuje, rozhněvaní komentátoři novin a jejich rychlé pokusy o řešení celou situaci jen zhoršují.

 

Neexistuje jediný empirický důkaz o tom, že čím přísnější je zbrojní zákon, tím hůře se zločinci budou dostávat k ilegálním zbraním. Ve Francii i v Belgii (kde si nedávní teroristé zbraně opatřili) platí velice přísné zbrojní zákony, kdy právo nosit zbraně reálně neexistuje (byť zákony obou zemí připouští řídké výjimky) a právo držet je velmi silně omezeno.

 

Skutečně skalní pacifisté mohou stále argumentovat, že ozbrojená společnost je hrozně nebezpečná, protože pak vypadá jako na Divokém západě a všichni tasí zbraň i kvůli parkovacímu místu nebo strkanici ve frontě v supermarketu.

 

Ne. Protože takové nebezpečně sebevědomé chování si může dovolit jen ten, kdo má na zbraň monopol. Pokud mají zbraně všichni, všichni jsou si rovni, každý ví, že může být „ukázněn“ — a jak trefně vystihl spisovatel Robert Heinlein „Ozbrojená společnost je zdvořilá společnost“.

Pokud by dostupnost zbraně měla indikovat míru vražd, pak by 30 000 město Kennesaw v Georgii,  které vydalo v roce 1982 vyhlášku, že v každé domácnosti musí být alespoň jedna střelná zbraň, mělo být téměř vyhlazeno. Přesto zažilo za 34 let pouze jednu vraždu a to v roce 2014. 

 

Zatímco v České republice připadá na 100 000 obyvatel 7 670 zbraní, největší saturaci soukromých zbraní v Evropě má Finsko s 39 000 zbraněmi, Norsko s 36 000, Německo s 30 000 a Švédsko s 24 000 zbraněmi.  Lze snad Finskou, Norskou, Německou nebo Švédskou společnost označit za násilnickou?

Ve Švýcarsku je navíc každý muž, který prošel vojenskou službou a byl zařazen do záloh, oprávněn mít doma služební zbraň. Statistika vražd ve Švýcarsku v letech 1998-2000 byla 0,99 vražd na 100 000 obyvatel za rok. Statistika vražd v Anglii v té samé době byla 1,4 vražd na 100 000 obyvatel za rok. Přestože je zde nutné povolení i k držení vzduchovky s úsťovou energií vyšší než 1 J a držení palných zbraní vyloučeno do té míry, že národní olympijský tým musí trénovat mimo území vlastního státu.

Předchozí díl naleznete zde. 🙂

Ještě Vás jich čeká deset. Zítra se těšte na „Lidé by více páchaly sebevraždy, kdyby měli zbraň“ 🙂