Navazujeme na naše články o mýtech v sebeobraně.
Aktuálně za nás další mýtus popsal a zpracoval jeden náš nadšený klient z kurzů sebeobrany a jeho práce je natolik dobrá, že jsme se ji rozhodli s jeho dovolením zveřejnit jako jeden z našich mýtů v sebeobraně.
Bylo nám jí také líto zkracovat, proto Vás čeká 12 dílů, které Vám mohou otevřít oči, pokud věříte, že odzbrojení společnosti je cesta ke zvýšení bezpečnosti. 🙂
Ale nyní už k osmému dílu, toto slýcháme hrozně často. 🙂
………..
Cílem médií v žádném případě není „informovat“ nebo „sdělit pravdu“. Jejich cílem je především „prodat“, případně sloužit jako nástroj propagandy.
Zpráva o masakru je trhák. Zpráva o zabránění masakru nikoli. Ze strany médií jsme tak svědky masového filtrování událostí a zpráv, či přímo lží.
16.ledna 2002 začal na Appalachian School of Law řádit Peter Odighizuwa. Do „Gun free zone“ přinesl pistoli, zavraždil dva ze svých profesorů a začal střílet na studenty. Dva z pravidel dbalých studentů měli zbraně v autech na parkovišti. Tracy Bridges a Michael Gross nezávisle na sobě doběhli pro své zbraně a čistě pod jejich pohrůžkou Odighizuwa svou zbraň ihned odhodil a následně byl spoután.
Média patřičně akcentovala, že Odighizuwa použil pistoli, ale fakt, že byl zneškodněn také díky zbraním v rukou slušných lidí zcela zamlčela. Ze všech 280 novinových článků se pouhé 4 zmínily, že obránci měli zbraně! 72 článků šlo v demagogii dokonce tak daleko, že „podrobně popisovaly“, jak mělo dojít k zneškodnění útočníka, ale cenzurovaly ono použití zbraní k jeho odzbrojení.
Zatímco Washington Post to zpětně označil za „podružné detaily“, Associated Press (což je organizace od které přejímají nekriticky informace naše média) prohlásil „Jsme z chování obránců v šoku. Pomyslel jsem si — Bože můj, oni ohrozili ještě mnohem více lidí tím, že vytáhli zbraně!“ Bylo by vážně lepší, nechat Odighizuwu, ať zabije, koho chce?
Profesor John Lott v rámci výzkumu pro svou knihu „The bias against guns“ zkoumal, jakým způsobem média píší o zbraních. Zjistil, že New York Times během roku 2011 napsaly 104 zpráv o 50 745 slovech o zneužití zbraní zločinci — a pouze jednu zprávu o 165 slovech o tom, jak se zbraní ubránil slušný člověk.
Z médií byl nejvyváženější Washington Post, které napsalo 44 844 slov o zneužití zbraní a obraně zbraní věnovalo celých 953 slov.
Pro „mediální masáž“ však není nutné obracet se do zahraničí. I v ČR jsme jeho svědky po každém incidentu. Příkladem lze uvést tvrzení státního zástupce JUDr. Romana Kafky dozorujícího vyšetřování uherskobrodské tragédie, který v pořadu „Otázky Václava Moravce” 1.3.2015 řekl doslova „Ze své praxe mohu říci, že velká část, dokonce bych řekl valná část násilné trestné činnosti je páchána legálně drženými střelnými zbraněmi. To znamená, samozřejmě je na místě jako jistá opatrnost, jak, a velká opatrnost, a to jak při udělování, prodlužování zbrojního oprávnění, tak samozřejmě možná i ve faktické dispozici a možnosti těch, těch držitelů zbrojních oprávnění a držitelů zbraní. To znamená, je zde možná otázka na místě, zda neomezit zákonem počty držených střelných zbraní u konkrétních osob i reálnou fyzickou dispozici s těmi zbraněmi. To znamená, například, pokud se týče toho, kdyby ty zbraně měly být fyzicky uloženy a pod jakou kontrolou.”
Ve skutečnosti se počet násilných trestných činů v ČR ročně pohybuje kolem 18.000, počet trestných činů spáchaných držiteli zbrojních průkazů legálně drženou střelnou zbraní dle dostupné statistiky Policie ČR nikdy nepřekročil stovku za jeden rok. Podíl legálně držených střelných zbraní na násilné trestné činnosti tedy nedosahuje ani půl procenta zjištěných násilných trestných činů.